close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Akara hanashi
Minulý díl: Setkání

Aktuální díl: Stvoření

angry chibi^^"

4-Rozloučení

12. dubna 2012 v 17:30 |  Akara Hanaši

Rozloučení

čtvrtý díl Akara Hanaši ve kterém se ukáže to, co se stalo v minulosti.
Ukáže se skutečný rozhovor přes stěnu, která zamezila společnému životy některých lidí.
Avšak i když to z mělo být jinak, tak pro vesnci a životy ostatních se meze nekladou.


"Nemůžeš nějak udržet zbytek chakry?" zeptal se vůdce.
"není to už ani zbytek, co se může stát?"
"to nevím jistě" odpověděl jí Hirone
Technika začala značně kolísat a tlakové vlny ubíraly sil.
"Pozor!" zavolal na ně vůdce.
Náhle do nich vrazila nepřítelova technika,
která začala vysávat jejich techniku.
"je blízko!, za chvíli se k nám dostane"
"vhááááá!" zařvali všichni zároveň, když je technika zasáhla velkým nárazem.
Všechny to odhodilo daleko.Vypadalo to že se už ani nezvednou.
Zjistily že technika jim vzala i chakru, takže se sotva dokázali pohnout.
A navíc nemohli najít vůdce.
Nepřátelé se postavili okolo nich a začali se jeden po druhém smát.
Ara a Hirone měli zavřené oči, jen slyšeli zvukot zbraní.
Hirone chytl Aru za ruku a pevně jí sevřel.
"asi je to náš konec" pošeptal jí.
" to neříkej" odpověděla.
"teď se přece nesmíme vzdát"
"jak pro vesnici tak pro Akaru"
"problém je v tom že se nemůžu pohnout"
"dokážeme to"
"vůdce tu teď není"
"zkusme se alespoň postavit"
Pomalými pohyby se snažily dostat na vlastní nohy.
Nepřátelé jen mlčky pozorovaly to úsilí, které ze sebe
Tito dva mladí shinobi chtěli vydat.
Jeden z mužů vytasil proti Aře katanu a špičkou hrotu jí mířil na hrudník.
Hirone neváhal a stoupl si před ni.
Muž se jen lehoučce usmál a vydal pokyn ať je ostatní otočí směrem k domu,
Kde byl hlavní vchod do druhé vesnice.
Když to tak udělali, Ara a Hirone studený a na tváři jim naskočil studený pot.
U dveří do domu stála žena s Akarou v ruce a vedle ní Jeden muž s nožem v ruce.
"vy šmejdi!" rozkřikl se na ně Hirone.
Žena s Arou pomalu postupovali směrem k nim.
Ara nebyla schopna pohybu.
"co chcete dělat!?" zeptala se.
"to zjistíte"
V tom muž co nutil ženu s dítětem před sebou k pohybu
Vzal dítě a podal ho dalšímu.
Potom vytasil nůž a ženu zabil.
Další dva ji odnesli.
Oba dva nevěřícně hleděli na kaluž krve před nimi.
Potom se oba zaměřily na jejich dcerku.
"nějaké přání?" zeptal se jich cizí muž s dítětem v ruce.
"Jo nech nás jít!"
"hmm., tak ať to máte za sebou"
A rozmáchl se po nich shurikeny.
Ara popadla za paži muže co byl nejblíže
A zamezila tak přímému kontaktu s hvězdicemi.
"blázni!" zařval muž a se smíchem se rozběhl s dítětem pryč.
"počkej!" zavolala Ara a pokusila se udělat krok.
Chvíli zůstala stát na místě a pak šla pomalu směrem, kam zmizeli.
Krok se měnil v rychlý krok a ten zas v poklus.
Pomalu se rozbíhala až běžela přesto z bolestí.
Běžela a slzy se jí kutálely po váři ale nehodlala nechat její jediné dítě
V nebezpečí.
Hirone ji po chvíli dohnal.
Zůstali stát když viděli jak vůdce drží Akaru s náručí.
"Opět nám pomohl viď." Usmál se Hirone.
Za ním se však muž co měl být dávno mrtví obvil a dítě mu vyrazil z ruky.
Ara dítě chytla ale v tom na ni zaútočil muž ze shora.
A ze zbytku chakry ji chtěl i s dítětem uzavřít v technice,
kterou použily když chtěli zabít Akaru.
Rychlé pečetě a nad Arou se začala
roztahovat obří koule které je měla uvěznit.
Hirone však chtěl do Ary strčit aby ji nelapila technika.
Ara uviděla vůdce a tak mu v rychlosti podala Akaru a otočila se,
Aby chytla i svého muže a pomohla mu dřív než se technika uzavře.
Než to však stačila udělat technika se uzavřela.
A Ara i Hirone pocítily značnou únavu.
Byla to jiná technika, tato pomalu vysávala sílu
až nakonec dané osoby umřou.
Vůdce posadil Akaru na zem a snažil se zničit techniku…marně.
"z tohoto se asi nedostaneme" svěsila hlavu Ara.
"obávám se že ne"
Ara se obrátila k vůdci a řekla mu "postarejte se prosím o naše dítě"
Stál tam jako zmražený.
Nepřátelé se shlukli do jedné skupiny a začaly se vracet,
protože věděli že je po nich.
Nevěděli sice, že dědička žije a tak se vítězně vraceli zpět.
Ara už nevydržela stát na nohou a tak spadla na kolena.
Hirone si klekl vedle ní a objal ji rukama.
Ara položila ruku na bariéru a tiše řekla:
" kéž bych ještě naposledy mohla pohladit tvoji malou tvářičku"
"doufám že, budeš hodná, a taky že se budeš snažit ostatním pomáhat Akaro"
"Taky, abys nezapomněla že tě milujeme,
a vždy budeme stát při tobě"
"Dávej na sebe pozor a uč se,
poslouchej starší a jednej s rozvahou,
protože já to moc nerespektovala"
"taky dávej pozor na ostatní shinobi a hlavně řiď se podle svého srdce,
budu na tebe vždy pyšný"
Děťátko se jen s vykulenýma očkama dívalo na rodiče
kteří mu mluví do duše a nechápe to že je vidí naposled.
"Buď silná a odpusť nám že tě tu necháme samy"
"odpusť nám že nebudeš mít nikoho jako rodiče"
"odpusť nám to…"
Ara chtěla naposledy obejmout své dítě,
naposledy jej pohladit a dát mu polibek na tvář.
Hirone se na svou dcerku pousmál,
protože viděl že dítě je smutné když vidí svou mámu na kolenou brečet.
Dítě jako by chápalo co se děje… začalo popotahovat.
Ara si musela dát ruce na oči aby zadržela pláč, který jí vycházel ze srdce.
Potom se otočila ke svému muži a něžně ho políbila na rty.
"Děkuji ti Aro" řekl jí a upustil kapku slzy.
Akara se dobatolila k bariéře která zabraňovala
styku s jejími rodiči a položilo obě ruce na ni.
Ara přiložila na levou ručku tu svoji a Hirone dal svoji na pravou.
Technika sice zabraňovala styku, ale přesto se všichni tři navzájem cítily.
Ara se rozplakala a dítě se jí zahledělo do tváře.
Malá Akara potom přiložila i na jemně hřejivou pečeť i hlavičku
a se slzami v očích pomalinku zavřelo očka.
Technika se rázem rozzářila a vůdce vzal do ruky dítě a vzdálil se.
Technika se zabořila do země a měla explodovat.
To by ale zabilo jak vůdce, tak i Akaru.
Proto oba jednou společnou pečetí Pentagry zabránily jejímu rozšíření a tak
Měla technika vybouchnout přímo ve svém nitru, kde byl Hirone s Arou.
Země začala pomalinku praskat a Akara jen přes vůdcovo rameno
uviděla jak se na ni její rodiče se slzami v očích usmívají.
Potom padlo do okolí bílé světlo které po sobě zanechalo jen dvě nedotčené bílé lilie,
Které kvetly vedle sebe a listy se lehounce dotýkaly.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Maiki Maiki | Web | 12. dubna 2012 v 17:57 | Reagovat

vháá já bdu snad brečet T.T nádhera ty jo, tleskám *.* prostě dokonalost

2 Katty-Hinata Katty-Hinata | 12. dubna 2012 v 19:02 | Reagovat

Awww :3 To je nádherný :3 Já taky brečela :'( Normálně si teď utírám slzy...takhle dojemnou povídku jsem ještě nečtla. Krásný

3 Aya Aya | E-mail | Web | 20. května 2012 v 20:33 | Reagovat

To bylo tak nádherně smutný *-* mě tu norlmálně ukáply slzy *-* nádherný *-*

4 Kim Kim | Web | 22. srpna 2012 v 18:20 | Reagovat

to bolo super *-* ja sa asi rozplačem >.>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Věci jsou krásné když přicházejí... a né když odcházejí
Narozeniny blogu!!!
12. září 2011 v 20:57