Jitro
tak sem dávám pátý díl Akara Hanaši (Jitro)
V tomto díle bude nečekaný zvrat na který se naváže osud posledního "člena rodiny"
Odstartuje se nenávis vůči vyššímu postavení a závist ostatních, kteří se rozhodnou zradit kamarádství.
tak ať vás to baví :)
(tento díl obsahuje obrázky)
Nastalo ticho… vesnicí se jen rozléhal nevinný dětský pláč.
Ve vesnici nebylo nikoho dalšího vidět,
ale šlo poznat, že je dost poškozená vesnice.
Dole pod vesnicí se lidé báli kvůli otřesům nad nimi.
Nikoho by ani vesnu ne
napadlo že vesnice je zničená a jediný kdo přežil je vůdce a dědic.
Za nedlouho šlo slyšet těžké kroky, které se k nim blížily.
Ze stínu vyšel vůdce a v ruce držel dítě od slz.
Když se lidé dozvěděli, co se stalo nastalo úplné ticho.
"co teď budeme dělat?" "Hirone a Ara byli jediní,
kdo by dokázali rozšířit techniku.."
lidé pomalu propadali panice…
"nezbývá nám nic jiného než vložit naději do tohoto dítěte!"
zavolal na lid vůdce.
Venku už začalo pomalu svítat a obyvatelé se šli
ven podívat na zkázu jejich vesnice.
A jelikož nemohli riskovat znovu napadení vesnice rozhodly se,
že tuhle vesnici nechají prázdnou a budou přebývat v té v zemi.
Vesnice se postupem času pomalu vytratila z map.
O Aru se staraly nějaké ženy z vesnice, protože doufaly,
že ona pomůže jejich vesnici.
Když bylo Aře 5 let staral se o ni už jen
sám vůdce podzemní vesnice.
Brala ho za svého strýce, ale když se jen zmínila o tom,
kde má rodiče beze slova odešel.
A tak Akara nemohla vědět proč má jen jeho.
Byl na ni milí ale nedokázal jí říci trpkou pravdu.
Hrávala si s dětmi a někdy chodila pozorovat vlnky jezera.
Později když jí bylo 6 let nastoupila do "školy"(akademie nižší" speciálně ve vesnici.
Někteří se sní nechtěli bavit, protože neměli náladu se s někým bavit.
Jiní zase poukazovali a dělali si srandičky.
Nikoho tam neznala a tak si sedla do zadní řady,
kde bylo volné místo.
Ostatní děti nevěděli, kdo byli její rodiče.
Děti vesnice je brali jako hrdiny a veliké idoly.
Jednoho dne, se ve škole měli dělat přednášky o svích
oblíbených idolech a třetina třídy si vybrala zrovna její rodiče.
Aře ty jména byli povědomé, protože je často slýchávala na ulici.
Učitelé samozřejmě věděli, že o nich Ara nemá potuchy.
Mnoho lidí by jí tak rádi o jejích rodičích vyprávěli,
ale neodvážily se.
Akara věděla o technice kterou "zdědila"
ale kdykoliv se ji chtěla začít učit zakázali jí to.
Když děti vyprávěli ve škole svoje výklady o jejích rodičích,
říkala si Akara že museli pro vesnici mnoho udělat.
Smutné bylo, že nevěděla co.
Vůdce se vracel pozdě domů, protože měl za celý den mnoho povinností.

Proto byla Ara dlouho sama doma a neměla co dělat.
Ptala se sama sebe proč nemá rodiče.
Děti ze školy se s ní moc dobře bavily.
Jeden kluk přednášel o legendární technice vyvinuté jejími rodiči.
A sensé ho za stručný výklad pochválil.
Všechno šlo hladce, až do doby
kdy se zvedla jedna malá holčička.
"Sensei moje maminka říkala, že ti co zdokonalili
techniku Pentagry byli rodiče Akary"
Akara sebou v tom momentě trhla.
Sensei byl v rozpacích, tuto poznámku opravdu nečekal.
Nastal klid jak v hrobě.
"To sis vymyslela!" začalo se bouřit jedno dítě v lavici.
"Nekecám! Slyšela jsem jak se naši bavili!"
"Akara nemá rodiče!" začalo druhé
"Protože jsou mrtví a oni také zemřeli!"
"Lhářko!"
Celá třída se pustila do velké hádky.
Jen Akara seděla v rohu na zemi a nebyla schopna mluvit.
"uklidněte se!" zavolal na třídu učitel
"Mistře je to pravda?!, byli Ara-sama a Hirone-sama její rodiče?
Je Akara tou dědičkou?"!
"Ano, je to tak"
"její rodiče obětovali život aby technika,
která se vymkla kontrole při napadení
vesnice neublížila vůdci a Akaře.
Zastavili tuto techniku a tím pomohli naší vesnici"
"Takže moji rodiče jsou jen Shinobi
a její legendy?" bouřili se postupně.
"To ona je tou dědičkou , která zachrání naši vesnici?"
"A co my?"
"hlavně že Akara-sama je teď hvězdou!!"
"proč my nemáme tak silné rodiče?!"
"To není fér!"
"KLID" zavolal na ně učitel.
Akara to už nemohla vydržet a vyběhla ze dveří pryč.
"Aro!" Zavolal na ni učitel, který se hned opravil "Akaro"!
Byla to opravdu stejná povaha.
Pamatoval si její matku když byla mladá.
Akara běžela k vůdci, pro vysvětlení.
"to není možé, to není možné! Proč to neřekl!"
opakovala si v duchu Akara a slzy se jí kutálely po tváři k zemi.
Když k němu přiběhla hned věděl co se stalo.
"Akaro…"
"proč jste mi to neřekl! Neřekl jste mi že byli moji rodiče slavní a dokázali
rozšířit Pentagru!"
"Proč jste mi zatajil co se stalo,
a proč nemám rodiče! Neřekl jste mi nic!
Ani o tom že jsem jediná dědička,která by mohla zvládnout rozšíření Pentagry!"
Ara už nezvládla pod tlakem emocí zůstat stát, a spadla na zem.
Vůdce ji vzal hned do náručí a běžel s ní domů.

Byl už dávno večer a Akara se pomalu probudila.
Viděla jak tiše plápolá v místnosti oheň a vedle ní je sklenice s vodou.
Všimla si jen matného stínu který seděl zády otočený k ní a upřeně hleděl z okna.
Po chvilce se k ní otočil a řekl "už jsi vzhůru?"
Akara jen sklopila oči k zemi.
"Akaro..řeknu ti jak to tehdy bylo"
















všetky staré časti som zhltla za pár minút a nedá sa povedať nič iné než Ďaľšiu!!!
To je proste číra dokonalosť
;)